Mam dosć a do dosća. Mě dosega. Mam pysk połny. Se stajijom, pójźom na barikady. Ga budu skóńcnje rozměś, až naša serbska rěc njejo žedna cuza rěc ako špańšćina? Abo njaboga ako łatyńšćina? Rědnje, gaž se spěchujo w Lipsku gelišćinu na instituśe, źož deje serbšćinarje dostaś za praksu dosegajuce kubłanje, ale co to ma cyniś z nami?

Naša ministaŕka za kubłanje co drje tak dłujko cakaś ze swóju Sorben-Wenden-Schulverordnung, až slědna maminorěcna powědaŕka jo zginjona. Chóśebuz se gjarźi, až ma serbske wustawki. Wón sebje chwali, až na dwórnišću stoj nic jano „Hbf.”, ale něnto teke „gł. dw.” ako figowe łopjenko. Móžnosći nałožowaś serbsku rěc w nejwětšem serbskem měsće na swěśe su pak snadne. Lěbda se pśipowěźuju stacije w busu abo w elektriskej w serbskej rěcy. Gaž zagronita za nastupnosći Serbow pśiźo na woglěd do Města, jo samorozmějuce, až se nimski powěda, ako we jury za myto Miny Witkojc, lěcrownož w póstajenjach togo gremija stoj, až jadnaŕska rěc jo serbska. W šulach se waźi wó tom, až góźiny serbšćiny njedeje pśecej te slědne w góźinskem planje byś. Cyste pominanje serbskich institucijow, až rěcywuznaty dorosć za našych funkcionarjow, wědomnostnikow a casnikarjow felujo, jo njezubate. Mimo napšawdnego spěchowanja serbskeje rěcy jo póstajenje serbskich wokrejsnych zagronitych symboliska politika ako „gł. dw.”. Serbski powědajuce su pśisamem wót stojnišća zwězkowego ministaŕstwa pśeznanjone, až napis na toflach „nächste Ausfahrt Burg (Spreewald)/pśiducy wujězd Bórkowy w Błotach” jo tšašny za wobchad.

Kóńc z pónižnosći. Ja cu praktiske pśipóznaśe ako amtska rěc we zjawnem žywjenju a wobšyrnu pódpěru za priwatne nałožowanje. Gaž nadpisma su pśedłujke za awtodrogi, pón dej na toflu stojaś „Bórkowy” a nic drugego. Kompromise su notne, ale nic pśecej na košty Serbow.

Mója źowka jo złožyła abituru we Weimaru na cystej engelskej šuli, ja hyšći w DDR-skem casu w českej rěcy. Ja cu cyste serbske šule we Łužycy, ze serbskeju abituru. Ja njok drobjeńcu połgóźinskego programa wob mjasec w telewiziju a pódpołdnjowu góźinku na wšedny źeń w radiju, ja cu serbski sćelak!

Kóńc z tym, až se nam pśigranja: „Jo was južo tak mało, wupłaśijo se to hyšći?”. Jo nas mało, ale hyšći dosć, až gromaźe se wupórajomy ze serbskimi plakatami do Potsdama a pokazujomy, kak njespokojom smy z tym terganim.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s